"No dobrý den, děvčátko, tak co to dneska bude?" vítá mě s úsměvem drobná servírka kolem padesátky. Za tu dobu co k Antoníčkovi chodím spolu máme takřka mateřský vztah. Někdy si totiž děsně vymejšlím, třeba, když chci místo knedlíků k hotovce těstoviny. Nebo brsalát ke smažáku. Extravagance lidových kombinací mi není cizí. Pro paní mámu od Antoníčka to nikdy není problém. Jak sama říká "já za vás v tý kuchyni zaoroduju". Amen.
Fakt, že na světě existuje místo, kde vám někdo říká něžně děvčátko (což jste naposledy slýchaly ve školní jídelně na gymplu, ale z úst vousaté kuchařky to působilo jako jízlivá závist nad pubertálním mládím) mi dokáže zlepšit den. Kdykoli.
"Tak co to bude?"
Poprosím o rajskou a zase si vymýšlím, rajská s rozvařenýma kolínkama je moje radost. Nestydím se za to a ani po letech v Itálii nelámu snobsky hůl nad starým dobrým českým rozvařeným kolínkem. Suďte mě jak chcete, rajská s těstovinama u mě nepatří do kategorie guilty pleasures, je to jen čisté pleasure za kterým si budu stát, i kdyby mě ústřicema kamenovali.
Za pár minut se paní Antoníčková vrací a spiklenecky na mě mrká:
Usmívám se na ní a pak už jen s hlavou v dlaních pozoruju tiše chlápky nad pivem. Antoníček je místo kam nejraději chodím sama. Kde můžu koukat do blba a necítit se jako úplnej blb. Je to místo kde se mi několikrát v tichý meditaci koulely po tvářích slzy jako hrachy. A místo kde to nikoho nepřekvapí. Se štamgastama se nemluví. Ale spojuje je zvláštní synergie. A zvětralý pivo s fernetem.
Antoníček je schovaný Automat svět trendy Letný. A vaří tu poctivou čtyřkovou kuchyni.
Za posledních pár měsíců pak mám pocit, že se kuchyně lepší. Na druhou stranu nečekejte Imperial. Ale třeba smažák od Antoníčka má u mě speciální místo v srdíčku a na mým osobním žebříčku je jedním z mých nej. Dokonce tu přetrpím i ten Gambáč, mají tankovej. Ale nejradši si tu stejně dávám oranžovou točenou limču. S hotovkou z denní nabídky to pak málokdy vyjde nad sto deset korun a obvykle se vejdete do rovný stovky. I s dýškem.
Momentkama od Antoníčka jsem za pár měsíců stihla zaspamovat náš Vývařovní instagram, takže o sortimentu český hospodský klasiky si udělejte přehled přímo na něm TADY.
"Dneska moc hlad nemám, omlouvám se."
"No tak příště bude líp."
A kdo ví, třeba vážně bude.
Amen
A TEĎ SE PODRŽTE - ANEB MALÝ KROK PRO ČLOVĚKA...ZNÁTE TO:
#antonicekdaily #stamgastka #uantonicka
Zamlada jsme na ZŠ říkali kolínkám s UHO "sekaný potrubí s ropou". Zhusta to tak i chutnalo.
OdpovědětVymazat