Někdo tu má očividně #najletoever. Hahaha, správně, uhodli jste, já. V Praze. Nebo teda v Praze a okolí - tím myslím Karlovy Vary, Berlín a tak. Můj život je najednou jedno velké tak určitě.
Karlovy Vary se po roční přestávce zvládly i bez rautů a hotelů a partošek, ale zase jsem viděla hodně filmů a s mym (v podstatě stále ještě novym klukem) je zábava i tak. Ondřej byl ve Varech poprvý (ale z nějakýho důvodu nemá rád, když to všem vykládám jako naprostou senzaci). Nicméně, i já zažila během tohodle zájezdu spoustu premiér.
...určitě musím doporučit. To teď skoro zní, jakože Sklepmistra a gothaj nedoporučuju, co?
Dala jsem si smažené trio, (jiné, než si dávám U Vodoucha) - hlívu, květák a celer. Já nevim. Mám rozepisovat, jaký to bylo? Asi si to všichni dovedeme představit, ne?
Doufala jsem, že poprvý v životě uvidim ve Šimona ve frontě, ale muselo stačit zběžný střetnutí v Thermalu.
Jak vidíte, Vary byly docela low-budget, protože vzápětí jsme jeli do Berlína.
(Mimochodem - během krátkého mezipřistání v Praze jsem byla pozvaná do pořadu Českého rozhlasu Trendy - můžete si poslechnout TADY.)
Silke je můj role-model. Zimní posty z Berlína jsou fantabulózní právě její zásluhou. Spoiler, jak znám Silke, teprve přijde - seznámily jsme se totiž skrze práci na jednom velkém projektu. Je to zatím největší gastro-věc, co jsem kdy dělala, takže se těším, až to bude venku na americkym internetu (fakt, bude to hodně velký).
Se Silke a její kamarádkou Miri jsme šli na vyhlášený brunch v Mitte (obě tam zároveň nepřekvapivě bydlí). Miri nám naprosto zázračně zabookovala table! V sobotu večer na nedělní ráno, nechápu. Vy jo?
A po brunchi pak konečně následoval Ples Naftařů. A víte co? Jedna američanka to na záchodě shrnula moc přesně: with Marcels here, you can't go wrong! Marcel Fengler je snad stejně dobrej jako Marcel Dettmann.
Když jsme v pondělí večer přišli k sobě, Silke nám uvařila večeři.
Miri nám vyprávěla veganský vtip spočívající v tom, že kunda se německy řekne podobně jako zelenina, ale už jsem ho zapomněla.
Když jsem doma, většinou jedu v Sue Ellen módu. Braník je módní doplněk tohoto léta!
Módní doplněk tohoto léta by mohla být i medová Metaxa, ale už není :-(
Na bytě se pak objevili nějací Švýcaři a vypili ji.
Veliký smutek! RIP METAXA.
Když si uděláte s někým líbací fotku, dáte ji na internet a k tomu přidáte hashtag #kissyourhoney, můžete dopadnout stejně jako já!
Více info TADY.
A pak jsem ještě jela na komorní festival na stromový dům Jakuba Nepraše. S mým spolubydlícím Markem jsme tam měli 70m2 party stan, který vypadal asi stejně jako náš obývák. Líbí se mi představa, že ráno na festivalu dostanete omeletu servírovanou na čínském porcelánu, a ještě víc mě baví ty omelety dělat.
Menší partoška v pátek, větší v sobotu, v neděli jsme se šli projít do lesa, ztratila jsem se, přivezla mě Policie, všechno dobře dopadlo, někdy to tak prostě vyjde.
Stan bereme i na festival Povaleč - bereme, to jakože i Pakočka a Daniela, doufám, že to bude ještě záživnější. Aby bylo, ukrátím tuhle vzájemnou agonii (post) a jdu balit a připravovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat