pondělí 30. ledna 2012

GASTROREALITA: DVĚ JSOU NOVÝ TŘI

Chtěla jsem vám už dlouhou dobu doporučit nějakou trojici filmů z gastrosvěta, třeba takových, kde hraje Gérard Depardieu, ale napadly mě jen dva:

První, Vatel, vznikl v roce 2000. Gérard hraje hraje fenomenálního šéfkuchaře, na jehož opulentních hostinách závisí úspěch jednání Prince de Conde s Ludvíkem XIV. Během dvorních a značně frivolních aktivit se navíc zamiluje do Markýzy de Lauzun (Uma Thurman). ČSFD: 70%.


neděle 22. ledna 2012

JÍDLO NA KONFERENCI NEW MEDIA INSPIRATION

Nejsem zrovna akademickej typ, takže jsem na konferenci na univerzitní půdě včera byla poprvý .  I přesto ale mohu návštěvu podobné akce jen doporučit. Proč?  Konference jsou v podstatě rozsáhlý rauty, kde vám v příjemně krátkých přestávkách mezi jídlem tu a tam někdo podá užitečné a zajímavé informace.

Ta včerejší se jmenovala New Media Inspiration 2012 a byla o problematice sociálních sítí.  Za jedinej den jsem sice nikdy v životě neslyšela tolik výslovnostních variant názvu hospody Atmosphere (etmosfír, atmosfér, atmosfére, atmosféra, atmoška...přilehlé prostory Fonetického ústavu se patrně otřásaly v základech), ale jinak to bylo dobrý. 

Kdybyste někdy měli šanci poslechnout si přednášku Patricka Zandla (vtipný, mírně sebemrskačský humor), Tomáše Prušu (zezábavnil zdravotnictví, for real), Jana Perlu (potenciální finalista naši interní soutěže o miss NMI12), Olgu Biernátovou (nejlepší grafická prezentace, i když jsem s  ní nutně nesouhlasila), běžte do toho. Gastrozážitky zde:

1# Škoda, že musím začít negativně. První ranní kafe po registraci od jednoho ze sponzorů nebylo nic moc. Alespoň jsme se vzápětí dozvěděli, jak se dá špatný kafe dobře prodávat. Prý jedině přes vzorky.
2# První coffee break. Začínám brát catering této konference na milost. Chutné minibagetky a minicroissanty na slano. Až jsem se styděla, kolik jich bylo.

3# Oběd
jsem bohužel zapomněla vyfotit. Byli jsme v Mistrálu a jejich Malý míchaný zeleninový salát  byl perfektní. Asi mají rukolu z Makra. Akorát by mohli zavést i velký pivo, nejen třetinky. Střízlivý konferenciér = nedostatečně networkingující konferenciér.
4# Seznamte se: Terminus technicus " BřečCaffe " - (možné varianty: SračCaffe, MrdCaffe...atd.). Chutnalo to jako zvětralá melta. Navíc někdo zapoměl kávovary doplňovat vodou. Ještěže se do akce pustil nápravný tým Vývařovny, jinak by stovky konferenciérů zůstaly na suchu, a my bychom se nedověděli, jak funguje tajemný program Yeseter (ne, bohužel nejde o konzumaci kaviáru) či jak prodávat cestovní pojištění na fejsiči.
5# Pravidělní čtenáři Vývařovny už vědí. Naši oblíbení gastrorevolucionáři Hot Karot nemohli chybět ani tady, i když bohužel nedělali catering (what a shame!). Kromě nápaditého firemního hesla , které mi při našem prvním setkání uniklo (viz výše a tady) představili i svůj nový  - a samozřejmě opět geniální - online urban culture projekt  s názvem Schodies. Ideální, až vás přestane bavit Cajthamlová, prášky na hubnutí a redukční zahřívací pás z teleshoppingu.
6# Další dávka bílý mouky na závěr. Malino-vanilková mřížka chutnala typicky zmraženo -rozpékaně, buchty (zejména ořechové) byly bez ohledu na původ fajn. V pozadí karikatura  Pavla Ungra s pozdně renesančním límcem na koridě (nedokázala jsem se rozhodnout, jestli mu přisoudit roli býka nebo toreadora), v popředí karikatura L'udovíta Štúra s monoklem.

Byli jste tam někdo taky? Bavilo vás to? Máte doporučení na nějaké gastronomicky zajímavé konference?

sobota 21. ledna 2012

ŠTÍTEK "DRAHÉ" PODRUHÉ- DA CLARA

Abych v tom nenechala Hannah samotnou, i já jsem si dopřála luxus. Ne, nemám ještě tu skvělou novou práci a na nájem to vyjde zas jen tak tak, ale když mi kamarádka napsala, že narozeniny s náma chce spíš než oslavit, uctít jídlem a vínem v Da Claře, řekla jsem si, že letos máme na víc.
Koupila jsem si nový koženkový rukavice s kožíškem, vintage (poznámka pro gastro-módní milovníky- já zásadně rozlišuju mezi "vintage"a "vintáží" podle provenience daný věci- český šaty po babičce=zaručená vintáž, Cacharel z Paříže=snobskej vintage) klobouček Cacharel a už během oblíkačky doma jsem si začala připadat spíš víc jako Lejdy Dý než Pakočka všedních dní (gastro-rap?). To k tomu prostě patří.
Da Clara je malá osterie ve Vršovicích a kdybych byla rich bitch, tak tam na svůj život v Itálii chodím vzpomínat aspoň jednou týdně a mám tam svý místo s jmenovkou. (A kdybych byla even more rich tak bych v neděli na obídky do tý Itálie jezdila, víte co..)
Mušlová polívka
V pátek mívají v Da Claře čerstvý ryby nebo mořský plody. Já jsem polívková a dala jsem si mušlovou. Co na to říct? Tyvoleboží. Nejvíc mě u těhle jídel fascinuje, že všechny jednoduchý ingredience dávaj dohromady smysl a přitom jste schopný je vyjmenovat každou zvlášť- bílý víno, česnek, petržel, rybí-mušlovej vývar. Do toho rajčata a v kopci mušlí překvápko- kousek italskýho chleba nasáklej vývarem a bílým vínem. Ach.
Legrační byla ovšem taky scénka s cholerickým šéfíkem. Přišel nás z kuchyně od plotny zrubat, jak si to představujem, že nás mělo být sedm pak čtyři, jsme tři a teď přišly jako další tři....že nejsou holubník, ale restaurace, která je plná a kvůli nám odřekli dvacet rezervací (velký voči, kámo!) a tak dál a tak dál. Ehm. Naše vina to taky nebyla, ale asi mu bylo od plotny prostě trochu hic a chtěl se provětrat. Roztomilý bylo, že se nám za něj pak přišla omlouvat servírka. Mě nejdřív málem zaskočila mušle, ale pak jsem si řekla, že tohle k tý italský reminiscenci taky patří. A když pak oslavenkyni jako omluvu poslal karafku bílýho Frascati, bylo hotovo a pohoda.
Panna Cotta s omáčkou z lesních plodů- btw. ty ozdobný šráfky nejsou čokoška, ale balsamicová glassa.
K vínům- spíš dražší než levnější, zato rozhodně dobrý. Rozlívaní favoriti jsou červený Montepulciano (těžší zemitější víno, dám lahev a padá mi hlava) a bílý rozhodně Frascati (srdcovka z vyhlášený vinný oblasti u Říma), na holčičí pokecku se taky hodí šumivý Lambrusco (a ne, ani když jich dáte trochu víc nebude vám tak blbě jako po lambruscu z Tesca, nojono, ale jako nic proti, vždyť i já jsem amant Avanti, viď.)

Jinak, obsluha pomalejší a na jídlo se chvíli čeká (někdy i delší chvíli, ehm), což ovšem já osobně jako mínus nevidím, páč Da Clara je přesně to místo, kam nejdete na půlhodinovou rychlovku. To k tomu patří, ostatně jako v Itálii, kde je jídlo společenskej a kulturní fenomén.
A jak je předesláno v názvu článku ceny spíš vyšší (pro mě rozhodně, obecně bych to kategorizovala jako středně vyšší). Menší porce polívky byla za 145, těstoviny se pohybují od 120 výš, dezerty kolem stovky. Ale upřímně, jsou to fakt dobře investovaný prachy. A to musí bejt, když to řeknu já.
P.S. Jediný, co nás trochu zarazilo jsou sebestředný pózovací šéfkuchařovo fotky na zdi restaurace. Ti nevim. (Ale ok, musím se přiznat, začínám mít slabost pro kuchaře).

středa 18. ledna 2012

HANNAŽIN POZDRAV Z IMPERIALU

Znáte to. Když dlouho sýčkujete a něco přivoláte, nakonec se to stane. Já jsem třeba celý minulý rok vyhrožovala, že mám na víc a pak se v novém roce přistihnu, jak jdu na pracovní snídani do Imperialu. 

Ahoj babi, počasí blbý, ale vaří tu dobře.
XOXO, H.

Americká snídaně: dvě hash browns, slanina, nejmasovější klobásky, míchaná vajíčka a osmažené rajče, capuccino a pomerančový fresh.

úterý 17. ledna 2012

ŠÍPKOVÁ.....OMÁČKA

O víkendu jsem si zase zajela na Košík. Vyhrála jsem boj o oheň (aka umím si zatopit v kamnech, to je v pětadvaceti úctyhodný), prošvihla jsem myslivecký ples (hasičskej mi ovšem neuteče!), vyslechla jsem si zase kuchyňský historky pana Košnáře, byla jsem náležitě vykrmena, viděla jsem první letošní novorozený jehňátka. Ale hlavně jsem chodila na šípky. Sbírání šípku má dost výhod: jste na vzduchu, meditujete si o životě, pokud jste sami, můžete si zazpívat (au!). Ovšem má to i stinný stránky: poškrábete si ruce (ano, i s pracovníma rukavicema), zatrhnete si šálu (tak zhruba dvacetkrát za hodinu), pokud sbíráte v ideálním počasí (tzn. mráz, protože jenom šípek pěkně přešlý mrazem je ideální) dýl než hodinu upadnou vám ruce. Ale víte co? Stojí to za to, protože když nic jinýho z šípků se dělá marmeláda, která je základ k víte čemu? Jo, šípkový omáččce, druhý nejlepší majdě ke zvěřině (první místo drží s náskokem  černá madeira).




00,00-00,38
ŠÍPKOVOU!

My guilty pleasure, aneb co jsem dostala v pátek po příjezdu k večeři..černá omáčka, vytuněná Magdalena-Dobromila, hodně madeiry, a dostříknutý cinzanem. <3

pátek 13. ledna 2012

RAJČATA+RIO MARE+RUKOLA=RÁJ

Hrozně by se mi chtělo začít tenhle post tisíci výmluvama, proč sem v poslední době moc nepíšeme, případně sérií historek z Alberta na Vinohradský (ne, nepracuju tam), ale napíšu sem místo toho recept. Fakt skvělej, zdánlivě jednoduchej, ale ve skutečnosti ještě primitivnější recept, kterej jsem po letech krmení odpadkových košů, pouličních koček a bezdomovců dovedla k dokonalosti.  Mam sice pocit, že to všechno dělam celý ty roky stejně, ale bůhví proč to chutná čím dál tim mnohem líp.  Nechápu.

Albert a výmluvy možná ke konci postu, jestli nebudu líná.

Těstoviny s tuňákem, rukolou a rajčatovou omáčkou.
Ingredience:
- těstoviny (použila jsem fusilli euroshopper za 6.50,- ale hodili by se víc tagliatelle ala Ambiente...)
- plechovka krájených rajčat s bazalkou (Albert Quality kupodivu docela dobrý)
- plechovka tuňáka v oleji (tady bacha - na rybě nešetřit - já jsem uzmula příbuzným Rio Mare v olivovém oleji
- jedna střední cibule
- dva stroužky česneku
- trochu nakládanejch rajčat v oleji (ideálně domácí, ale zas tak rozmazlený nejste, ne?)
-  chili paprička nebo koření
- pytlík rukoly (z Albertu - doufám, že za třetí zmínku v tomhle postu nám dají tučnou bannerovou reklamu - je jakž takž slušná, zásadně nebrat Tesco, je ODPORNÁ a shnilá i v sezóně
- olivový olej (nemusí být)
- parmezán nebo grana padano na posypání (nemusí být)
- sůl, pepř, (bazalka)

Postup:
Nakrájíme cibuli na drobněji (tj. ne úplně na drobno) a česnek nasekáme na minikostičky. Na pánev kápneme trochu oleje z tuňáka a cibuli na něm začneme pomaaalu smažit. Pokud je třeba, dá se příkápnout i normální, ale přijde mi to zbytečné, je to pak zbytečně olejnaté. Když cibulka pěkně zesklovatí, přihodíme česnek. Dáváme pozor, aby se nám nespálil, není totiž nic hnusnějšího. Někde v těchto místech rovněž dáme vařit těstoviny. Do pánve přihodíme sušená nakládaná rajčata nakrájená na drobno.  V případě potřeby přikápneme i olej z nich, jídlo to skvěle ochutí. Přidáme nyní již odolejeného tuňáka a polovinu plechovky krájených rajčat a poctivě pět minut smažíme, aby se ryba opekla. Druhou půlku konzervy si zatím tyčovým mixérem - ideálně značky Sencor - rozmixujeme najemno, takže máme báječné pyré. To do směsi přilejeme, ochutíme ji pepřem a chili (sůl většinou není potřeba, protože nak-rajč. jsou většinou velmi slaná, ale může být---). Kořením nemusíme zas tak nutně šetřit, ochucený losos je pochopitelně zlo, ale nedochucený tuňák taky. Necháme ještě chvilku prohřát, omáčkou zalijeme těstoviny, posypeme rukolou popř. sýrem a můžeme podávat.

Teď k tomu Albertu na Vinohradské ---
- Pokaždé, když tam kontroluju obsah tuku v máslech, tam nechtěně sbalím nějakého gastro-awareness pána ve středním věku, který shodou okolností dělá to samé. Většinou mi doporučí Jihočeské (půlečka 26,-) a já pak musím potupně čekat, až se uráčí odejít, abych si mohla vzít až to druhé nejlepší za poloviční cenu. Má někdo s gastrosamci v obchodních řetězcích podobnou zkušenost? Jinde se mi to nestalo.
- Dnes mě ochranka celý nákup sledovala, protože měla důvodné podezření, že chci ukrást česnek a cibuli. Vzkaz managementu Alberta: Ne, není to tak. Zapoměla jsem si vzít košík a vaše cévnaté, krytosemené jednoděložné plody jsem tentokrát měla v plánu zaplatit a bůhvíproč to začalo pípat.
- Hrozně mě serou lidi, který ve frontě kňučí jak je to drahý, jak chcípaj hlady...a mají v košíku deset kartónů balenejch vod. Cigára chápu. Chlast chápu. Ale tohle? Fakt kreténi. Ale i tak...drahý to je. Být zpátky v prváku, tak by v tomhle receptu nejspíš figurovali těstoviny Panzani, omáčka Sacla a tuňák by nebyl kradenej. Achjo.

P.S. Pro ty z vás, kteří tento blog čtou, aby mohli komentovat moje hrubky, jsem jich tu dnes jako obvykle pár nechala. Nejsou v čárkách. Na interpunkci totiž hrabalovsky kašlu. Kdo jich odhalí nejvíc, možná dostane nějakou cenu.

neděle 8. ledna 2012

PRVNÍ LETOŠNI GASTROPODVOD A CO JSME PRO VÁS OCHUTNALY

Je to tak, je tady, první letošní gastropodvod. Jasně, když jsem si koupila šumivý víno Avanti mohla jsem to čekat, žejo. Nicméně vám vysvětlím okolnosti: během silvestrovskýho týdne jsem za nejrůznější brutka, demíčka a roséčka utratila docela dost peněz a tak jsem si řekla, že na komorní Vývař-véču jako aperitiv postačí sladší šumivý čůčo. Hele, nebylo to nejhorší, pokud si jednu lahev rozdělíte v pěti lidech a neopijete se tim, jde to. Krom toho mě velice nadchla viněta a její pozitivní poselství ("život je krásný" a pak vzadu trachtace o příjemném posezení s přáteli s tímhle sladkým květinovým zázrakem).

"Temperament a jižanské kouzlo"....jo, a vymakanej špunt.


Nicméně, tramtadadá, překvapení večera byl špunt: šroubovací. Včetně plasticky vyvedených "drátků" v plastu. Tak nevím, smát se nebo brečet? Každopádně to bylo odhalení za asi 50 kč a to se vyplatí!

S novým rokem bych taky ráda zavedla kromě termínu gastropodvod i optimističtější podrubriku: gastrodůvtip neboli kuchyňský DIY.
Můj první gastrodůvtip je tohle:


Jo, plátkovač na sýr. Jenže co dělat, když se vám rozbije škrabka a nožem to prostě nedáváte? Jo, plátkovač na sýr! Chápete? Brambory, mrkev, okurka, cokoli. Ale zas tak horký to se mnou není, protože k pochopení Ikea otvíráku na konzervy jsem musela použít youtube tutorial...ehm.

A závěrem ještě k Vánocům. Snad si nemyslíte, že jsme se nezúčastnily žádnýho vánočního večírku. S tombolou! A jen pro vás jsme s Karol ochutnaly její tombolu: luxusní francouzské konfitované kachní krky. To nepochopíš.
Karol se svou výhrou. Mňam.
To jsou ony. V sádle. 

Upřímně tohle ne. Shodly jsme se na tom, že i kočičí žrádlo je lepší. Sorry, drahá snobská a arogantní bio francouzská konzervo, ale už nikdy víc.

pátek 6. ledna 2012

PAKOČKA LOVES REMOSKA

Kromě sady talířů a příborů, který mi máma "nakoupila" díky bodíkům v Albertu, ručně šitých prostěradel a ubrusů od babičky mám ve výbavě ještě něco: starou vomlácenou hliníkovou remosku. (Ok, kdyby tady někde byli vážní zájemci, možná se někde najde i nějaký to zašlý rodinný stříbro a čínskej porcelán.)
Letos jsem v tomhle gastrozázraku uvařila celej štědrovečení druhej chod a Hannah na Boží hod svoje arabský kuře a ještě první lednovej týden mi po esemeskách líbá ruce za tohle kuchyňský prozření (od teď se stávám poslem remoskovýho evangelia, až na věky). A já jen říkám: jak sakra nemůžete neznat REMOSKU?!
A protože rok 2012 prostě BUDE lepší (teda už JE!) musím vás v rámci programově "lepšího roku" seznámit s asi tím největším českým gastrozázrakem na světě (ne, není to kuře s broskví, ačkoli co bych se za to styděla, jednou jsem tenhle majstrštyk vyfikla svým italským spolubydlícím a docela to ustály).
Jestliže rok 2011 byl ve znamení blbýho nadávání na Babicu, mimibazar a českou gastro-ignoranci, špatný návyky, hony za slevama a prošlým jídlem a vůbec gastropodvodů chci vás do novýho roku vyvýst na světlou stranu Síly, protože paní remoska je důkaz, že i češi (slováci) mají být na co hrdý (gastro-hrdý).


středa 4. ledna 2012

DO KUCHYNĚ: NALEZENO POD STROMEČKEM

Je povánoční povinností každého blogera poctivě zdokumentovat & sdílet, co našel pod stromečkem. No dobře teda. Původně jsem chtěla počkat, až dorazí několik kuchařek, co mi prozíraví příbuzní obědnali 22.12. v eshopech, ale zatím nedorazily...a kdoví jestli vůbec dorazí. Takže aspoň takhle.
1# Minutník je super, až na to, že extrémě zapeklitý systém jeho nařizování není zrovna vhodný pro blondýnky. Ani pro méně bystré brunetky a chlapy. Jo a nekvoká. Tiká.
2# Slánka. Sice úplně nevím, co na ní dělají ti králíčci, ale solí víc než dobře. Podložka není špinavá, ale poškrábaná.
3#
Jedna z kuchařek, co stihly dorazit v pravý čas. Rizotová rýže z Markse už se na ní třese. Díky, Gal!

4#
Můj dárek pro Hannah. Papeže jsem rozbila. I tak to ale stojí za to, ne?

A teď se pochlubte...co jste k Vánocům dostali vy?